O NÁS


Rosalie Bennettová - Sali

Sportovní kynologií se zabývám od roku 1982, kdy jsem si pořídila svého prvého psa malého knírače P+S bez PP jménem Robin a začala jsem navštěvovat KK Praha Komořany. Tehdy tam bylo jedno z mála center výcviku malých kníračů,a pod vedením ing. Rozové a ing. Sameláka jsem se prokousala přes své kynologické začátky, Robin složil ZMMP a začal soutěžit podle ZMP 1. Bohužel jsem se strašně dlouho srovnávala s zezačátku chybným nácvikem stop. Robin začal rozumně čuchat až ve vyšším věku, kdy mu pak úraz kolene znemožnil toto zúročit.

V roce 1990 jsem tedy začala vybírat druhého psa do týmu, chtěla jsem už plemeno velké... Volila jsem mezi dobrmanem a malinoisem, který se tou dobou začal v Čechách objevovat. Volila jsem tehdy dobrmana, a zakoupila zvíře s rodokmenem napůl pracovním, napůl exteriérovým- Arne Tekram. Pes byl nesmírně výstavně úspěšný, šampion ČSFR,Klubový vítěz, z deseti výstav získal devětkrát CAC,dvakrát CACIB, bohužel absence odolnosti a pracovního tahu spolu s mou nezkušeností a neschopností najít k jeho projevu klíč mu znemožnila složit jakoukoliv zkoušku. V pěti letech uhynul na opakovanou torsi žaludku.
Druhého dobrmana jsem volila z pokud možno pracovní krve, Andy ze Saskova dvora (Arkoun). Pes jevil nesmírnou chuť do práce a vysoký temperament, ovšem jako výborný obranář s rychlými reakcemi a projevem místy až překotným neměl dost trpělivosti ke klidné práci s pachem, a já tehdy ještě nevěděla, jak se tento problém správně metodicky řeší... vrcholové zkoušky složil až ve vyšším věku, a také uhynul na torsi žaludku, v osmi letech.
Ještě za jeho života jsem zakoupila svou první fenu malinois, Beauty Aibara, ale udělala jsem opět tu samou chybu jako s Arnem-rodokmen obsahoval pracující exteriéráky a zvíře opět postrádalo ten pro pracovní maliny typický vitální houževnatý projev... Po složení národních a TART "jedniček" a startu v několika lokálních závodech jsem její pracovní kariéru ukončila, a Meruna se ke své veliké spokojenosti stala "společenským žlutým psem" dělajícím společnici Láďově mamince.
Začátkem roku 2002 jsem se spojila s kamarádem Láďou Tejmlem na bázi už nejen tréninkové, a začali jsme s naší smečkou žít a cvičit u Kladna.


Ladislav Tejml - Tchor

Můj první pes byl v roce 1985 BOR Braxal (o: MIKI z Ladvelu a m: ORA Vorová propust). S tímto psem jsem se ale nevěnoval sportovní kynologii, pes měl pouze základní ovladatelnost a byl určen jako společník pro společné výlety se skautským oddílem (v té době TOM ).
Po jeho smrti, v roce 1993, jsem si od Zdeňka Ryzáka ze Středokluk přivezl štěně Ada Kázyr (Ája)(o: NOR Ze sedleckého pláníku m: Vanda z Golha), se kterou jsem začal chodit ve Středoklukách na cvičák, kde jsem se začal učit kynologickou abecedu a zároveň jsem se začal učit figurovat. Postupně jsem s Ájou složil zkoušky celého národního řádu a zúčastnili jsme se třikrát MR TART.
V roce 1996 jsem si vzal domu druhou fenu NO Gertu z Golha (o:Brest Anrebri m: Tora z Golha), se kterou jsem ale z důvodu "přílišné opravdovosti" nedělal obrany (podřídil jsem výcvik bezproblémovému životu mezi lidmi v Praze), takže Gerta nemá složenou žádnou všestrannou zkoušku.
V roce 1998 jsem si nechal z Ájiného vrhu štěně ARA mezi lány (o:Ben z Ajbaku), se kterou jsem cvičil a závodil až do roku 2003, kdy jsem ze zdravotních důvodů musel ve výcviku s ní přejít do rekreačního režimu.

Kromě výcviku psů se věnuji figurování a specializuji se hlavně na práci s problémovými psy - více v sekci NABÍDKA.



Další pejskařina se odehrává již společně, bohužel, prolnutá s vytížeností pracovní (zdravotnická profese a živnost) a provozní (rekonstrukce "zříceniny" zvané domeček na kuří nožce), takže z velkých plánů závodních i chovatelských sešlo na obvyklý režim - po práci si my i psi "hrajeme na práci pro naší radost". Naší filosofií ve výcviku je vychovávat nikoliv tvrdé pracovní individuality, ale společensko-sportovní tvory schopné kromě rozumného výkonu na place i normálního života mezi ostatními lidmi i psy. Zvířata nekotcujeme, pokud to není nezbytně nutné, a nikdy ne trvale. Náš domeček má dvě nezávislá poschodí se dvěma dvory a dvěma přístupy, propojené uzavíratelným schodištěm, takže ani držení psa a fen navolno nečiní v reprodukčním období obtíže.
Na společné venčení bereme celou smečku. Štěňata se s dospělci kontaktují ze začátku za bezpečnostních opatření, aby nedošlo k úrazu i nechtěnému, a poté, co odrostou, jsou na procházkách volně zapojena do společenských psích aktivit. Tréninkovým aktivitám se s nimi samozřejmě věnujeme individuálně.
Náš výcvik probíhá pro naši vysokou časovou zaneprázdněnost již nějakou dobu na bázi bohužel jen čistě rekreační, orientujeme se na kombinaci TART a záchranařina v požadavku SDH, a dáváme přednost stopám volně loženým - stopám cestou necestou, a z obranářsko-pachových prvků vyhledání ukryté osoby v členitých terénech a v objektech. Smyslem těchto aktivit je užít si s partou a zabavit psy, nikoliv skládat zkoušky a startovat na závodech, ale když jednou toto se povede, budeme více než spokojení.
Snažíme se trénovat obrany i praktické v čistě sportovním duchu, použitelné k prolnutí se záchranářskými disciplínami, stopy trénujeme metodou "tracking through drive", za účelem maximální cílové motivace pro hledání osoby - zdroje hry všeho druhu, současně vedeme zvířata k maximální samostatnosti a svobodnému rozhodování se, jakým způsobem je pro ně nejefektivnější svého cíle v zadaném úkolu dosáhnout, naše zvířata se "nebojí udlěat chybu", protže jsou v té parťácké dvojici těmi, kdo nosem ví, kdo nosem vede. Dále viz akční fotografie z tréninků.

copyright 2013 pesani.cz
designed by Michaela Horejsi - FunnyDobies